Pracuji ve velké expandující firmě, kde měsíčně nastupuje do prvního pracovního poměru řada absolventů po škole. I já byl před lety v této situaci a mám tedy možnost určitých srovnání. Zaznamenávám určitou diferenciaci mezi nastupujícími vysokoškoláky, a to sice rozpad na dvě skupiny :
Slušný poctivý mladý člověk nastupuje do firmy s tím, že tam již existují jisté zaběhané rituály, jež musí pochopit a zapadnout coby součástka do mozaiky celého systému. Ví, že nemá téměř žádné praktické znalosti a že musí nejprve jako houba nasáknout potřebné vědomosti a pak že může provést více nebo méně dílčí změny na systému tak, aby fungoval lépe. Nabyté poznatky skloubí s jeho životní vizí a utvoří to, čemu se říká osobní styl. Je radost s nimi pracovat, ale znám jich relativně málo.
Pak ovšem existuje kategorie, která tento proces chápe od konce. Dívá se na sebe sebevědomě jako na již hotového člověka, vědomostmi nabitého, pozitivně naladěného a naprosto nepostradatelného jedince pro tu kterou firmu, která si jej právě najala. Svůj přínos vidí v tom, že svůj neopakovatelný osobní styl co nejdříve uplatní v nějaké vedoucí funkci, ze které způsobí rozsáhlé změny ve fungování jemu svěřeného úseku a protože si nepřipouští omyl, věří pevně, že bude úspěšný. Něco jako Lee Iacocca, když přišel ke Chrysleru, narozdíl od Iacoccy jim chybí jakékoli znalosti a rozhled. Je natolik posedlý touhou po úspěchu, potažmo postavení a penězích, že si nepřipouští jiný průběh věcí a pokud mu někdo stojí v cestě, má problém. U nás se pro něj vžilo pojmenování mladý zmrd nebo prostě jen zmrd.
K tomuto pojmenování : původně jedná se o označení nepříliš vydařeného produktu rozmnožovacího procesu. V každém případě je ve slově zmrd odkaz na mechanismus jeho vzniku obsažen. Naši zmrdi jsou sice geneticky v pořádku, ale přesto na něm vznikla během jeho vývoje zásadní chyba. Jmenuje se přebujelé ego a způsobili ji jeho rodiče, většinou také zmrdi, tím, že mu od malička podsouvali, že je nejlepší a že ostatní jsou trapný blbci. Chcete-li vychovat zmrda, dělejte to taky tak.
Jak poznám zmrda
Je několik znaků, jak spolehlivě poznáte zmrda. Zde jsem definoval znaky, kterými se vyznačuje chování každého z nich.
1. Zmrd rád tlachá. Určitě se vám stalo, že vám někdo půl hodiny povídal o nějakém problému a když jste potom odcházeli, zjistili jste, že víte to samé, co předtím. Právě jste hovořili se zmrdem. Zmrd nahrazuje absenci vlastních konkrétních poznatků tím, že hodně žvaní.
2. Zmrd vysává. Když se s vámi dá zmrd do hovoru o nějakém problému, nedělá to proto, že by chtěl obohatit vaše obzory, ale proto, že potřebuje od vás vyzvědět poznatky, které jste vy sami museli vydřít. je to pro zmrda jediná cesta, jak se dostat k dobrým informacím, protože sám je v podstatě neschopný.
3. Zmrd líže kliky. Zmrda spolehlivě poznáte podle toho, že se jeho jednání s podřízenými rapidně odlišuje od jednání s nadřízenými.
4. Zmrd je nekonzistentní. Většině zmrdů je vlastní vnitřní nejistota. Na dvě stejné situace, které se za stejných okolností po určité době opakují, reaguje zmrd pokaždé jinak. Zmrd nemá žádný styl, pouze svoje priority, které dosahuje neustále se měnícími metodami.
5. Zmrd neumí zacházet s lidmi. Protože je zmrd vychován v tom, že on je nejlepší, brání mu takto vytvořená bariéra snížit se k podlidem okolo sebe. I když se někdy pokusí se s někým sblížit (například za účelem vysávání), většinou to shoří na zmrdově kurevském vystupování.
6. Zmrd hraje tvrdě a dává rány zezadu. Pozor na něj! Zmrdi rádi intrikaří a pokud si zmrd umane, že vás dostane, půjde jako první za vaším nadřízeným. Oblíbenou metodou používanou zmrdy je omezení přístupu klíčových informací k vám, takže po čase začnete vypadat jako nekompetentní idiot.
7. Zmrd neudělá nic pořádně. Analýzou projektů, které zpracovávali zmrdi, jsem dospěl ke zjištění, že zmrdovou pracovní filozofií je „navrch huj, vespod fuj“. Slušní lidé často nedělají nic jiného, než že po nich vyklízejí nekonečné Augiášovy chlévy.
8. Zmrd hodně dbá na svou image. Zmrdovi je v rodině naprogramován určitý osobní profil, který potom úzkostlivě dodržuje. Můj osobní poznatek : drtivá většina zmrdů hraje hodného hocha a 95% zmrdů se zabývá nějakým dravým kolektivním sportem (hádejte proč kolektivním). Zmrd dovede velmi rychle měnit svoji image podle toho, co je právě in. Zmrdovi je proti mysli vše, co je extrémní nebo nějakým způsobem ostře vyhraněné, ať už jde o projekty, lidi nebo třeba politické strany, takto profilované subjekty nedávají dost prostoru k lavírování.
9. Zmrd hraje na body. Zmrd má jiné vnímání úspěchu než slušný člověk. Normální člověk vítězí tehdy, pokud podstatné části jeho požadavků bylo dosaženo. Soupeř nemusí být nutně mrtvý, stačí, když je K.O. a ještě pořád mohou oba důstojně opustit arénu. Při utkáních vedených normálními lidmi je někdy těžko poznat, kdo prohrál a kdo vyhrál. Zmrd oproti tomu hraje až do konce, protože potřebuje pocit z absolutního rozdrcení soupeře jako olej do svého motoru na sebevědomí. Pokud někde existuje bodovací systém, vězte, že jej tvořil zmrd, protože z bodů je zřejmé na první pohled, kdo je vítězem a kdo poraženým.
10. Zmrd je kolektivní. Protože zmrd je neschopný a nedovede sám nic udělat pořádně, hledá oporu v dalších zmrdech. Takto vzniklá spojenectví mají pouze přechodný charakter a většinou dojedou na to, že zmrdi uvnitř takto vzniklých ostrůvků zkurvenosti požírají sami sebe.
Můj kolega zmrd
Jednoho dne prostě procitnete a zjistíte, že se na vašem pracovišti vyskytuje jeden nebo více zmrdů. Infekce pracovního kolektivu zmrdy může dosáhnout třech stádií :
1. fáze infekce zmrdy : jednotliví izolovaní zmrdi se nacházejí na nižších příčkách než vy a jsou na vás nějakým způsobem závislí. Každý zmrd ranaří na vlastní pěst a nedošlo ke jejich sbratření. Toto je většinou počáteční stádium onemocnění firmy zmrdismem. Nevyplácí se jej podcenit, protože většinou velmi rychle přechází v druhé stádium. Je potřeba přijmout okamžitě některá opatření, o kterých budu psát níže. 1.fáze skýtá určité výhody a zmrdi jsou v ní nejzranitelnější – se zákrokem tedy neváhejte.
2. fáze : někteří ze zmrdů již stačili postoupit na stejnou úroveň, jako jste vy. Zmrdi se začínají shlukovat a vytvářet konglomeráty zmrdů. Je to velmi závažný stav, který kromě ofenzivních opatření s cílem zasáhnout zmrdy, kteří mají nekrytá záda, vyžaduje ještě opatření defenzívní, tedy krytí vašich zad. Strategie vítezství spočívá v přednostním zlikvidování zmrdů na nižší úrovni a poté, co v nich výše postavení zmrdi ztratí podporu, likvidace i jich.
3. fáze : celý tým, potažmo firma je pod kontrolou zmrdů. Zmrdi na vedoucích funkcích zajišťují delegování dalších zmrdů na nižší pozice. Zde zbývá už jen velmi málo šancí. Je třeba zahájit pojistnou politiku „dvojitá podlaha“ založenou na důsledném krytí vlastních zad, a čekat na tzv. přezmrdování firmy, anglicky overbastarding. Pokud počet zmrdů uvnitř firmy dosáhne jisté koncentrace, převáží nad počtem slušných lidí, kteří na ně dělají. Výkonnost firmy poklesne a zmrdi nahoře budou nuceni přijmout některá opatření vůči zmrdům dole. Zmrdi dole pojmou za svou ideu, že zmrdi nahoře vedou firmu špatně a vycítí šanci vyšplhat se nahoru. Dojde ke konfliktu zmrdů se zmrdy, ve kterém sice vyhrají zmrdi, ale můžete na něm profitovat. Nastálý úbytek zmrdů umožní slušným lidem získat převahu a přikročit k oslabeným zbytkům zmrdů.
4. fáze : již instalovaní a v systému zakotvení zmrdi začnou přijímat svoje příbuzné, kteří jsou podle Mendelových genetických zákonů samozřejmě rovněž zmrdi. Zde se nedá dělat naprosto nic. Systémy ve IV. stádiu jsou rezistentní vůči overbastardingu, protože jsou přeneseně i doslova jako „jedna velká rodina“. Strategie pro takovou situaci se jmenuje „honem pryč“.
Jak asi tušíte, nebude to náhodou, že zmrdifikace má čtyři stádia, stejně jako rakovina. Zmrdi jsou rakovina. Pokud nezasáhneme my zmrdobijci a neodstraníme nádor, systém zahyne.
Jak na zmrdy
Pokud zjistíte, že jste ohrožen zmrdy, máte pouze dvě volby.
Můžete vyklidit pole a přesunout se někam, kde žádní zmrdi nejsou. Není pravděpodobné, že taková místa existují. Pokud ano, jedná se o izolované uzavřené skupiny se silným obranným mechanismem proti zmrdům, které však většinou zpočátku budou vidět zmrda i ve vás. Daleko těžší, než dokázat, že je někdo zmrd, je dokazovat, že vy sám zmrd nejste.
Nebo se můžete dát do boje se zmrdy. Je zde nutné poznamenat, že jakmile se jednou rozhodnete, nemůžete couvnout a nechat toho v půlce. Pokud začnete, jste osamělým bojovníkem, který kromě zářezů na pažbě za každého zlikvidovaného zmrda nemá z toho vůbec nic. Navíc vás pozůstalí zmrdi mohou označit za nekooperativního, neschopného týmové práce nebo nesnášenlivého. Nic na to nedejte, i na ně dojde.
Také musíte vnitřně akceptovat, že proti zmrdům budete muset použít jejich vlastní špinavé triky a chovat se dočasně jako zmrd, byť s ušlechtilými pohnutkami. Jediná možnost boje se zmrdy skutečně spočívá v obrácení jejich vlastní zbraní a skutků proti nim. Pokud si nechcete sám sobě připadat jako kurva, kompenzujte počet zmrdských sviňáren, které uděláte, stejným počtem solidárních a dobrých skutků pro své kolegy, které bojují stejně jako vy. Existují samozřejmě různé kvalitativní úrovně zmrdů, od úplných zelenáčů, se kterými si budete hrát jako kočka s myší, po ostřílené borce, na které jen stěží vyzrajete. Ale takový je život.
Taktika ničení zmrdů může být buď ofenzívní, nebo defenzívní. Musíte dávkovat podle stupně zasažení společnosti zmrdy tak, aby bylo zmrdům učiněno co největší příkoří a vaše vlastní bezpečnost nedoznala úhony.
Pozvedněme zbraně (ofenzíva)!
Řeč budiž jasná, ano, ano, ne, ne. Pokládejte zmrdovi otázky, které mají jednoznačné odpovědi. Nebude na ně schopen odpovědět, protože zmrd vždy lavíruje s pojmy jako možná, kdyby, to se mují vyjasnit a podobně. Pokud bude kličkovat, řekněte mu, že se obrátíte na jeho nadřízeného, protože on není schopen dát přesvědčivou odpověď.
Stanovte zmrdovi jasná kritéria. Zmrdi si vždy libují tam, kde nejsou jasná měřítka pro pracovní výkon, třeba jako počet čehokoli, termíny, náklady. Dejte zmrdovi jasné zadání s cílovými hranicemi. Nenechte ho používat jeho oblíbená vycpávková slova (řádově vyšší, nižší, o něco více, o něco později…)
Jednoznačně definujte zodpovědnost. Je-li zmrd zatížen zodpovědností, snaží se ji zde sebe shodit jako býk jezdce rodea. Zmrdovi vyhovuje situace, kdy všichni odpovídají za všechno a současně za nic.
Nenechte je přesunout jejich úkoly na jiné. Většina zmrdů je mistry na přerozdělování práce. Nakonec se jim povede udělat tak, že oni nedělají nic a ostatní za ně všechno. Pokud se to povede, zmrdi si přivlastní jejich zásluhy. Obracejte se na ně pořád dál jako na zodpovědné.
Taktika „lov na mamuta“. Zmrda, jemuž nemůžete vytvořit žádné zadání, můžete nachytat do pasti. Pračlověk, když líčil na mamuta, vykopal jámu větší než mamut, zakryl jí roštím a pak čekal, až mu tam vběhne. Přesně tak to udělejte se zmrdem. V každé firmě najdete problém, do kterého se nikomu nechce – třeba problémového dodavatele. Omočte v tomto problému zmrda – on většinou do toho rád vběhne, protože ho opět žene ten jeho motor dokázat, že on na to jediný má – a je v tahu, protože šlápl do hustých sraček a nemůže z toho ven.
Taktika „mrtvola ze skříně ven“. Zmrd při jeho stylu práce vytváří celou řadu lží a nedodělků, které pak různě maskuje. Zkouší je pak všelijak zamaskovat a schovává je jako stará nymfomanka pošťáka do skříně. Vy jako starý zaběhaný matador poznáte velmi rychle, kam zmrd schoval mrtvoláky a ve vhodném čase je vytáhnete na denní světlo. Vůbec každý zmrdův neúspěch můžete výhodně využít – nedovedu si představit nic kouzelnějšího, než když zmrd krásnými fóliemi prezentuje stav svého projektu a vy na něj vytáhnete nějakou pořádně uleženou mrtvolu.
Poštvete zmrdy proti sobě. Pokud potřebujete rozmlátit již vytvořený shluk zmrdů, vyberte si jeden slabší exemplář a napřete všechno úsilí přímo na něj a udolejte ho. Ostatní zmrdi od něj dají ruce pryč. Jakékoli spolky utvořené zmrdy ze zmrdů jsou odsouzeny k hořkým koncům, protože zmrdi v jejich honbě za postavením nejsou kooperativní a mají obavy z toho, že jeden přešplhá druhého. Toho můžete také využít.
Taktika „utáhnout kohoutek“. Většina zmrdů prahne po kolektivu, protože nedovedou nashromáždit dostatek informací k tomu, aby mohli pracovat samostatně. Když zmrdovi obstavíte přísun informací, zhyne jako podvázaný nádor doktora Fortýna. Nepracujte na ně, pokud po vás něco chtějí, řekněte jim, že máte jiné úkoly a ať si poradí sami. Taky můžete říct, že to nevíte nebo že na ně nemáte čas, nebo na férovku rovnou, že nehodláte svými přesčasy kompenzovat jejich neschopnost. Po tomto vyjádření notnou chvíli nepřilezou, ale zmrd se vrací jako falešná pětka a odkud ho vyhodíte dveřmi, tam vleze oknem.
Obrana proti zmrdům
Obecným principem ochrany je dokumentace kroků zmrdů jako první krok a následné využítí takto zaznamenaných skutků. K oblíbené zmrdské taktice patří, že chyby ze svého rozhodování okamžitě přesunou na někoho jiného, klidně taky na vás. Pokud ve vhodné době vytáhnete důkazy o tom, že k neúspěchu vedoucí postup definoval zmrd, máte ho na lopatě. Pokud k tomu ještě připojíte vlastní návrh toho, jak se postupovat mělo, je v tu chvíli zmrd mrtvou jednotkou.
Stejně můžete postupovat při kritice zmrdových rozhodnutí s využitím jejich nekonzistence. Otázka : „A proč teď postupujeme takto, když jsme před týdnem odsouhlasili jiný postup?“ je pro zmrda noční můrou. Zmrd nemá žádný systém, reaguje ze dne na den a z minuty na minutu.
Pokud dopředu poznáte, že zmrdovo rozhodnutí povede s jistotou k průseru, nechejte si dát všechny příkazy písemně (třeba mailem, obsahuje datum, čas a přesný popis).
Zmrd zadává úkoly nejasným způsobem tak, aby byl z obliga, když to pak nedoklapne. Pokud vám to udělá, nedělejte tu chybu, že byste se pokoušeli úkol nějak interpretovat. To je totiž přesně to, co zmrd chce a na co čeká. Pak vám řekne, že jste to blbě interpretoval. Nechte si to od něj vysvětlit, což má i ten sekundární efekt, že se ukáže, že nemá ponětí, co vlastně chce.
Obecně i defenzívní strategie je poznamenána tím, že musíte téměř vše, co zmrd vytvoří, použít proti němu.
Zmrdí tance
Co se začne dít, když udeříte na zmrda? Zmrd, je-li vystaven tlaku a cítí-li na svém krku váš dech, začne jednat pudově. To jest jako kurva. Zde jsou popsány nejvýznamnější reakce zmrdů na útok.
Kouřová clona : pokud je zmrd napaden, začne mlžit. Začne interpretovat skutečnosti tak, aby jim rozmazal hrany a zamlžil vztahy a souvislosi. Příčinu začne vydávat za důsledek, pravdu za lež. Jakmile zmrd začne s mlžením, musí být vaše logika průzračná jako křišťál a slova ostrá jako kudla starého zálesáka. Nesmíte uhnout z vytýčené cesty. Jak již bylo napsáno, zmrdi se vystříhají slovům ano a ne. Pro zmrda je ortelem smrti věta : Je to tak anebo není? Poslouchat pravdu je pro zmrda něco jako pro člověka jíst mochomůrku zelenou. Může jí kousek pozřít, ale celá ho zabije.
Tchoř : napadený zmrd začne podobně jako toto zvířátko vypouštět smrady do okolí. Smrady se rozumí nějaké smyšlenky s cílem očernit vás. Řekněte zmrdovi, že to sem teď nepatří, teď že je řeč o něčem jiném a jďete mu dál po krku.
Citové vydírání : zmrdi vás začnou vydírat nějakými historkami, které mají ukázat, jak byl k nim osud zlej. Moje zkušenost je však taková, že zlým osudem stižení lidé většinou nikomu nic nevykládají a tak je také třeba přistupovat k těmto povídačkám. Zmrdka (samice od zmrda) občas používá argument „já mám x dětí“, kde x je celé číslo od jedné výše. Zde je třeba naprosto nekompromisně říct : pracuje tu dost ženských, které mají x+1 dětí, a pracují pořádně. Dítě není v pracovním styku argument a bych bych ho ochoten přijmout pouze v případě, že se dotyčná stará o deset dětí z SOS vesničky, ale jinak je to její soukromá věc. No řekněte sami, máte někoho pardonovat za to, že před čtyřmi nebo šesti lety po nějakém mejdanu nebo diskotéce spermie oplodnila vajíčko?
Pozor na strejdu a tetku
Je třeba zmínit jeden negativní aspekt likvidace zmrda. Je natolik závažný, že kvůli němu bývá někdy zmrd téměř neudolatelný.
Hodně zmrdů je tolik sebevědomých nikoli pouze kvůli hypertrofii ega, ale díky tomu, že disponují určitým zázemím. Česky se tomu říká tlačenka. Kdo si myslí, že do soukromých a ze zahraničí řízených firem nedosahují dlouhé prstvy všelijakých strýčků, je na velkém omylu. Neznám instituci, která by byla k tomuto jevu rezistentní, i na správě olšanského hřbitova se určitě kupčí s hroby a na sběr psích hovínek byl nejspíš taky vypsán tendr, který vyhrál zmrd s protekcí. Chci tím říct, že pokud odstřelíte zmrda a učiníte stop jeho kariéře, můžete počítat s protizásahem zmrdových ochranitelů. Pokud tedy pracujete na zmrdovi se silným zázemím, je zapotřebí mít připraveno dostatek podkladů pro vlastní obranu, až impérium vrátí úder.
Mezi zmrdy je málo individuálních hráčů, kteří bojují osamoceně, většina z nich nějaké zázemí má. Musíte tedy předem zvážit, zda se vám útok na dobře opevněného zmrda vyplatí. Díky značně turbuletním podmínkám se může zmrdova ochrana během jedněch komunálních voleb zcela zhroutit a ten je potom bezbranný jako šnek bez ulity. Stejně tak pokud zmrdovi způsobíte dostatek problémů, jeho ochranitelé zjistí, že je to neskutečný blbec a dají od něj ruce pryč. Přemístí ho jinam, kde jim nebude dělat tolik ostudy a tam se s ním zase musejí vypořádat po svém.
Moje válka se zmrdy
Zde bych rád zmínil něco ze svých zkušeností zmrdobijce. Nebudou to moje nejlepší kousky, ale případy v něčem poučné. Podotýkám, nejsem žádný zvláštní zmrdobijce a často volím taktiku „udržet zmrdy od těla“. Když si něco začnou, klepnu je přes prsty, ale do konečné likvidace to mnohdy nedotáhnu.
Zmrd Honza (1996)
Jmenovaný tehdy 30-tiletý sameček rodu zmrdovitých měl na starost vedení pobočky jedné leasingové firmy, pro kterou jsem dělal jako externista. Honza byl typický případ zmrda, který navíc disponoval protivnou vlastností neustále zaujímat k životu pozitivní postoj. To znamenalo takový, jaký vyhovoval jemu, a tomu také podřizoval svoje jednání. Ostatní na to dost dopláceli. Už když jsem tam začínal, se pobočka nacházela v druhém stádiu ovládnutí zmrdy, ca po šesti měsících ovládli zmrdi i centrálu v Praze, odkud vypakovali oponenty a přenesli firmu do třetí fáze. Ke vší smůle opozice proti zmrdům pozestávala ze samých starších pánů, takže na ně zmrdi použili argument, že nejsou „mladí a dynamičtí“ (to je pro zmrdy něco jako kouzelná formulka, kterou mění víno na ocet). Pak to šlo i na pobočce rychle s kopce. Přijali se další zmrdi (hlídač z kasina jako logistik, skladník jako manažer pro zákaznický servis, úřednice z radnice jako účetní). Zmrdi utvořili pevný šik a za podpory zmrdů z Prahy (Praha je něco jako Mekka zmrdů) vypudili opozici. Zmrdi dále falšovali údaje o výkonech pobočky k obrazu svému. Vyhledali kamarády zmrdy mezi obchodními partnery, kterým přepustili obchody těch partnerů, kteří nebyli zmrdy. Vznikala různá manka. Výkony pobočky šly rapidně dolů. Nakonec vlastník společnosti usoudil, že celá ta firma je k ničemu a učinil z ní dceru jedné banky. Zmrdi záhy vycítili, že loď nabírá vodu a servali se mezi sebou. Brzy zbylo něco jako tvrdé jádro zmrdů a to bylo připraveno k přechodu do zmíněné banky. To už jsem tam dávno nebyl, protože zmrdi hard core očistili od jakýchkoli nezmrdských individuí. Pak se ale ukázalo, že tvrdé jádro je pro restrukturalizaci pořád ještě početné a poslední ze zmrdů se od Honzy odtrhl v roce 1998. Ostatní zmrdi už předtím opustili své manažerské pozice a vrátili se do civilního života. Ke své smůle nedokázali najít další zmrdí oázy, které by jim nabídly dostatečný prostror. Jeden třeba prodává rudlíky a další rozváží nákláďákem plynové bomby.
U zmrda Honzy bylo typické, že se pro upevnění svého ega obklopoval všelijakými dementy a pokud ho někdo mentálně přerůstal, měl to s ním sakra těžké.
Současný osud zmrda Honzy je nejasný, zřejmě našel jinou oázku, kde mohl pokračovat.
Zmrd Bohouš (1999)
Na zmrdovi Bohoušovi jsem dělal už po nástupu do firmy, kde pracuji teď. Ve firmě dosáhlo zamoření zmrdy stupně 1., tedy samostatně ranařící zmrdi na různých pozicích. V poslední době jsem zaznamenal několik znaků propukajícího druhého stádia, ale tehdy jsme bezpochyby měli co do činění s úrovní jedna. Měl jsem tehdy na starosti vícero projektů a můj tehdejší vedoucí usoudil, že přijme Bohouše a dá mi ho k ruce s tím, že mu potom předám nějakou tu práci. Ze začátku to docela fungovalo, ale pouze proto, že se zmrd Bohouš rozkoukával a hledal, kterým směrem by napřel působení svého ega. Asi po měsíci se z něj vyvinul zakuklený zmrd, který jednal zásadně za mými zády. Například měnil priority mezi jednotlivými projekty tak, aby na tom byly ty jeho lépe, i přes menší význam. Dále byl značně nedůtklivý a v jednání se zákazníkem naprosto nemožný. Někdy v průběhu druhého měsíce absolvoval pohovor u ředitele, který nenápadnými otázkami zjišťoval, jak na tom Bohouš je, přičemž ten tam shořel jak papírový čert. Prezentoval řediteli nějaké svoje vize a řekl mu, že je to v podniku špatný, že by tam všechno změnil (typická reakce zmrda s hypertrofií ega). Asi tam taky padlo, že má se mnou komunikační problémy, protože jsem ke zpovědi musel krátce na to i já. Jenže jsem si tehdy nebyl žádných očividných komunikačních problémů vědom a tak jsem existenci takových těžkostí nepotvrdil. To byla velká chyba – Bohouš vesele intrikoval, dělal ze mně kreténa a já o tom nevěděl. Čas ale běžel a já začal zakopávat o čím dál tím větší Bohoušovy sračky a protože jsem za jím zpracovávané projekty dál odpovídal já, musel jsem přikročit k ofenzívě přesně podle bodů „Řeč budiž jasná…“, „Jednoznačná kritéria“ a završil jsem to jednou ukázkovou „Pastí na mamuta“. Zmrd Bohouš odešel z podniku poté, co skončila jeho zkušební lhůta, pro hnutí zmrdů v našem podniku by býval byl velkým přínosem.
Jeho současný osud je neznámý.
V podniku vládlo přesvědčení, že jsem tohoto význačného zmrda udělal já. Pár zmrdů se mi začalo vyhýbat. Začínali mi říkat Goebels a admirál Canaris, což v podstatě trvá podnes a nijak zásadně mi to nevadí. V druhém případě spíš lichotí.
Na tomto případu stojí za zmínku, že zmrd často tak dokonale maskuje podvratné jednání, že se z ničeho nic ocitnete nad mamutí pastí vy. Další poučkou je : nepřijímejte zodpovědnost za nic, co zpracovává zmrd.
Případ zmrda Tomáše (ten znám jen z doslechu, 1997 – 2000)
Zmrd Tomáš pocházel přímo z Mekky zmrdů, Prahy. Stál za ním vlivný příbuzný, velké zvíře v oblasti petrochemie, které zaujímalo od začátku osmdesátých let konstatní postavení v oboru i přes několikerou změnu vládní strany, různé restrukturalizace a akci Čisté ruce.
Tomáše pověřili řízením regionální pobočky společnosti zabývající se provozem benzínových pump. Tomáš začal s nadšením každému zmrdu vlastním firmu postupně rozkládat, ale pro pevné základy společnosti položené v minulosti a kvalitní spolupracovníky se mu nedařilo dílo tolik, jak by odpovídalo jeho neschopnosti. Nakonec, po dlouhé a úmorné snaze region totálně zahrabat, dostal od zmrdů z Prahy nabídku, že když vyvolá zánik regionální pobočky, dostane místo přímo v Mekce. Tak se i stalo. Tomáš během dvou let vydeptal třicet let fungující regionální organizaci a zajistil jejím pracovníkům výpovědi. Tomáš hrál podobně jako Honza : nadřízené na centrále informoval naprosto nepravdivě o svých výsledcích, vyhýbal se jakýmkoli kontrolám své práce a likvidace pobočky pro něho byla životní nutností, protože v jejím inventáři a hospodaření povstávaly povážlivé díry. Tomáš disponoval pro zmrdy důležitou vlastností, kam šlápl, tam sedm let tráva neporoste. Zůstávalo za ním až neuvěřitelně věcí úplně na sračky, terminologií mladých to byl hujer. Bezpochyby se jedná o zmrda neobyčejného formátu, který ještě světu ukáže.
Pozoruhodné je, že zmrdi jako první vyřadí z provozu ty nástroje uvnitř firmy, které umožňují sledovat výkony a skladové stavy. Vytvoří jednak prostor pro vlastní šmelinu, jednak znemožní svým nadřízeným objetkivní kontrolu jejich práce.
Nyní Tomáš pracuje jako správce výpočetní techniky. Zdá se, že počítač je pro zmrdy svatým Grálem – mnoho jich působí v oblasti výpočetní techniky. Pořád ještě je hodně lidí, kteří počítačům nerozumí a zmrdi kolem nich krouží jako supi a spouští jim na hlavy supí hovna v podobě zmrdských mouder. V této branži je obecně těžší definovat jednoznačně stanovené cíle.
Zmrd Míra (2001)
Zmrd Míra byl pracovníkem logistiky a vyznačoval se tím, že všechny provozy, jejichž zásobování dostal na starosti, po čase upadly do problémů kvůli nedostatku – no hádejte čeho. Zásob. Zmrd Míra byl líný jak veš, neuměl jednat s dodavateli a co hlavně – byl neustále pod vlivem. Byly dny, kdy vůbec nespal – non stop chlastal a v jednom kuse z toho kreténa táhl chlast. Když přišel na poradu, bylo to někdy v místnosti cítit, jako by schůze probíhala v palírně. Jako zásobovač navázal určité nelegální konexe – jedním z dodavatelů byla firma jeho bratra – a tak na to pití měl. Navíc rodinka měla solidní zázemí ještě z dob totality.
Hodně zmrdobijců chtělo Míru udělat. Nikdy to neklaplo, nadřízení nad ním drželi ochrannou ruku a nebylo síly, která by Míru potopila. Když to někde pohřbil, dali mu na starosti jiné projekty a začalo to celé nanovo, jeho staré projekty přebíraly osvědčené pracovnice a půl roku to vždy dávaly do pořádku. Já ho chtěl jednou udeřit šanonem, už jsem měl napřaženo. Nakonec se ale zmrd Míra potopil sám. Rozhodl se opustit naší oázu v prvním až druhém stupni infekce a přešel do jiné firmy. Nikomu nechyběl (to bývá příznakem odchodu každého zmrda) a nikdo neplakal, snad kromě majitelů pár hospod. V novém působišti to s ním šlo rychle s kopce. Asi tam popudil konglomerát mimořádně zdatných zmrdů a ten v zájmu ochrany svého teritoria zmrda amatéra Míru nechal padnout. Zmrd Míra je nyní nezaměstnaný.
I zmrdi to občas přespekulují a nabijou si nos, aniž by jste museli hnout prstem. Vrozená honba za postavením a penězmi je dostane sama.
To by bylo asi všechno o zmrdech. Vězte, že jsem už viděl několik případů zmrdů obrácených na slušného člověka a také slušných lidí, kteří se stali zmrdy. To, nakolik zmrdi uspějí, záleží jen na nás – takže vypněme počítače a jděme na ně. Najděme si hned každý svého zmrda a udolejme ho.
Uvítám postřehy zmrdoznalců a zmrdobijců.
původní verze : 1.12.2001 revize : 10.1.2003
(278x známkováno, průměr: 2,50 z 5)