Fatální pošlapávání, překračování, neznalost nebo neuznávání zákona jsou patrné v debatě o tzv. kauze Janka Kroupy. „K tomu uvedu několik příkladů. Na jednom shromáždění pan Kroupa prohlásil, že navrhuje, aby se od sebe oddělilo rozhodování a odpovědnost za vysílané zpravodajské, publicistické, žurnalistické obsahy a odpovědnost za to ostatní. Nevím, jestli tím ostatním myslel třeba smetáky, hadry na podlahu, obsazení vrátnice, garáže nebo co přesně měl na mysli. Každopádně chápu, co myslí tím žurnalistické obsahy. To znamená, že si za cíl vytkl patrně ten stav, který dnes panuje v České televizi. To jest, že zpravodajská budova je naprosto autonomní útvar, který si rozhoduje o své vlastní redakční a jiné politice a s Českou televizí jako takovou ho pojí pouze nějaké personální a účetní vztahy, nic víc,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To je důsledek kapitulace politiků z počátku roku 2001 po tzv. televizní krizi, kdy osazenstvu Kavčích hor byly předány veškeré kompetence. „Přestože bylo zjevné, že tehdejší stávkující pošlapali všechny zákony především o vysílání a o České televizi, tak nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti, aby zaplatil nezákonné obsazení, vysílací čas, autoreklamu stávkujících. Všechny ty klipy a spoty k autoreklamě se vyráběly v televizních prostorách s vysílací technikou za televizní peníze, nikdo nikdy nepoložil otázku, kdo to zaplatí, ačkoli to stálo hromadu peněz. Tím jsme v podstatě předali Českou televizi, respektive zpravodajství a publicistiku, zpravodajskou budovu, do rukou těch redaktorů. Jak už tehdy říkal pan Schwarzenberg, Česká televize patří těm, kteří v ní pracují. Tak ten stav dnes existuje, ten je dán, nemá sice žádný zákonný podklad, ale je to realita,“ tvrdí mediální analytik.
Příště nám zvolte lepší radní, dožadoval se v Senátu reportér
Mám za to, že v úvodu citovaný Kroupův návrh jde přesně stejným směrem. „Jde o to udělat z Českého rozhlasu stejně poslušnou převodní páku jediného povoleného názoru, jako je dnes Česká televize. Je úctyhodné od vedení Českého rozhlasu, že tomu brání. Je zcela zjevné, že kauza byla nastražena, aby se vedení Českého rozhlasu tzv. nachytalo na švestkách, aby bylo oslabeno, aby bylo možné začít proti němu vést frontální útok, jako se tehdy vedl na Kavčích horách, tak tentokrát na Vinohradské třídě. To je jeden příklad porušování zákona, protože pan Kroupa by měl vědět, a pokud to neví, tak nemá co pohledávat ve veřejnoprávním médiu, že podle zákona o vysílání za veškeré odvysílané obsahy v elektronických médiích odpovídá ve sféře komerčních televizí a rádií provozovatel nebo v případě veřejnoprávní televize či rozhlasu statutární zástupce. Generální ředitel Českého rozhlasu je odpovědný za veškeré obsahy ze zákona. Není možné, aby si pan Kroupa vymýšlel nějaké pravidlo nad zákon, které vyčlení zpravodajství a publicistiku Českého rozhlasu z kompetence generálního ředitele,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Reportér Janek Kroupa se zúčastnil úterního semináře v Senátu. „Přitom se ukázal jako ‚opravdový‘ znalec zákonů, protože v jednu chvíli například vyzval senátory, když to budu parafrázovat: ‚Tak nám příště zvolte lepší radní.‘ Pan Kroupa by měl vědět, že členové Rady Českého rozhlasu jsou voleni Poslaneckou sněmovnou, nikoli Senátem. A takhle bych mohl pokračovat. Na čtvrteční schůzi Volebního výboru Sněmovny došlo také k pomýlení, protože si nejsem jist, jestli se má výbor zabývat obsahem jedné reportáže. Nepamatuji, že by se někdy parlamentní orgán jakéhokoli druhu zabýval jedinou reportáží odvysílanou v jednom jediném médiu v České republice. Ve sporu Kroupy o Český rozhlas nejde o nic jiného, než že Kroupa a lidé, co stojí za ním, se chtějí zmocnit Českého rozhlasu. O nic menšího nejde, to je zcela zjevné,“ myslí si mediální odborník.
Dění kolem Českého rozhlasu připomíná spacáky v ČT
Své spoluhráče zřejmě mají i na parlamentní půdě, a tak se v tomto týdnu hrálo na půdě obou komor podle možností, jaké mají. „Buďto na nějaké schůzi pléna, jako to bylo v Senátu, nebo na výboru, jako to bylo ve Sněmovně. Možná to není protizákonné, ale každopádně je zcela jistě velice prapodivné, aby se Parlament zabýval jednou jedinou reportáží v českém médiu. Nikdy jsem něco takového nezažil, a to ve mně vyvolává velká podezření, proč se to děje a co je k tomu vede. Analogie s krizí v České televizi je naprosto zřejmá, ale rozdíl je zásadní. A to ten, že tehdy vládla sociální demokracie v rámci opoziční smlouvy a v té době vůbec nebyla jednotnou stranou. A ty líbivé pravdoláskovnické řeči, které vedli rebelující novináři v České televizi a s nimi zaspacákovaní poslanci typu paní Marvanové, pana Rumla a dalších, měly, bohužel, pozitivní odezvu u určitého typu sociálních demokratů,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Na mysli má především Vladimíra Špidlu, který se zúčastnil i demonstrace proti vlastní vládě na Václavském náměstí v Praze. „Promluvil velmi solidárně s lidmi, kteří tam byli svoláni Českou televizí, aby protestovali proti vládě, ve které Špidla seděl jako místopředseda a ministr sociálních věcí. To je něco tak šíleného, aby se ministr zúčastnil demonstrace proti vlastní vládě a okamžitě neabdikoval. Nicméně Špidla byl v té době významný sociální demokrat, místopředseda strany, zjevně korunní princ, s nímž se počítalo po Zemanovi a jeho slovo dovnitř sociální demokracie mělo docela váhu. K němu se přidali lidé jako pan Gross, paní Buzková a podobní a víceméně se jim podařilo prohrát bitvu o Kavčí hory. To, že se tam začaly zavádět zcela mimozákonné praktiky, bylo dáno kapitulanstvím sociální demokracie v tomhle období,“ konstatuje mediální analytik.
Nehraje se o svobodu slova, ale o vliv na zpravodajství
Nyní je Parlament složený jinak, jsou v něm jiné síly a v jiných poměrech. „Tak uvidíme, jak se postaví k problému, který si tu někdo vymýšlí. Není reálný a je to zcela účelově nastražená pastička, která má opět vytvořit – paní Němcová to ve čtvrtek na Volebním výboru vyjádřila – dojem, že se tady hraje o svobodu slova. Nehraje se o svobodu slova, hraje se o vliv na zpravodajství jako v České televizi. Přitom to je nesmysl, protože když si poslechneme vysílání rozhlasu, tak zjistíme, že zejména strany, které dnes mluví o nedostatečné svobodě slova, tam mají největší prostor, největší hlas a největší počet příznivců mezi redaktory. Zřejmě si představují svobodu slova jako naprostou jednotu jediného názoru, přičemž ostatní názory budou eliminovány. Nevím, čím jsou ty strany vedeny, každopádně je to umělá kauza, která se, pokud se nynější Parlament zachová jako skutečný sbor lidí, kteří ctí zákon, vypaří jak pára nad hrncem do několika dnů,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Pro druhé téma si vybral rozhovor, který poskytl profesor Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity serveru Aktuálně.cz. Vyšel pod titulkem „Sílu dezinformací přeceňujeme. Čtenář má stejné právo na pravdu i na lež, říká mediální expert Jirák“. „Ocitoval bych z něj některé věty, které považuji za naprosto klíčové. Vítám je z jeho úst, protože by se mohly tesat. Například na otázku, jestli mohou média vyhrát volby, říká toto: ‚Možná tradiční mainstreamová média přeceňujeme. Letošní prezidentská volba byla krásnou ukázkou jejich limitu. Za jistých okolností mohou dokonce posílit směřování k prohře.‘ Tím je míněno jimi preferovaného kandidáta, v daném případě pana Drahoše. A pokračuje: ‚Prezident Zeman je pasován do role psance, do kterého se mocní neustále strefují. A to skutečně může vyvolat pocit solidarity s pronásledovaným‘,“ cituje mediální odborník profesora Jiráka.
Morální panika okolo fake news oslabí princip svobody projevu
V rozhovoru také o prezidentu Miloši Zemanovi zaznělo: „Tady jde o nevyváženost. Co šlo, to bylo uchopeno výrazně negativně, zatímco velká část jeho dalších aktivit zůstala zastíněná důrazem na jeho excesy.“ „Profesor Jirák volá po nestrannějším a méně citově angažovaném přístupu k osobě prezidenta, který by spíše přispíval k uklidnění rozbouřených emocí. Celkem jednoznačně viní z rozdělení společnosti média, která emocionální náboj té rozpolcenosti svým chováním spíše přiživují. Upozorňuje i na to, že oblíbeným terčem mediální kritiky je majitel televize Barrandov Jaromír Soukup. Když je na to profesor Jirák tázán, tak řekl, že Soukup má jiný přístup k prezidentovi než moderátoři ostatních médií. Říká, že Soukup se totiž k prezidentovi chová jako k prezidentovi, což není otázka servility, ale úcty k prezidentskému úřadu. Myslím, že trefil přesně hřebík na hlavičku, protože o to skutečně v pořadech TV Barrandov šlo, jde a já to chápu úplně stejně jako pan profesor Jirák,“ přiznává Petr Žantovský.
Na otázku, zda mohly nějaké fake news ovlivnit volby, profesor Jan Jirák uvádí, že tato podivná sdělení, která se šířila virtuálně, nacházela rezonanci u rozhodnutých voličů jako posílení jejich rozhodnutí a větší význam neměla. „Poukazuje na to, že teď je v módě být součástí morální paniky, řešit fake news a zamýšlet se nad tím, co s námi udělají. A pak říká, že síla dezinformací je značně přeceňovaná, a dodává: ‚Obávám se, že morální panika okolo fake news nás zavleče do stavu, ve kterém bude postupně oslabovat princip svobody projevu.‘ A korunuje to úvahou, že znakem svobody je nejen právo na ‚pravdu‘, ale také právo na ‚nepravdu‘. Je to součástí svobody projevu a je na každém, co si vybere, jakým způsobem se v tom zorientuje a jakou cestou se vydá. Velmi oceňuji tenhle zásadní a velmi svobodomyslný projev Jana Jiráka. Myslím si, že to je nejlepší mediální produkt celého tohoto týdne,“ soudí mediální analytik.
Učitel mediální výchovy převzal mediální floskuli a staví na ní
Další téma začíná postesknutím, že se u nás velmi málo pozornosti věnuje tomu, co se nazývá mediální výchova. „V minulých dnech jsem si našel dva texty, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale chtěl bych je dát do určité kontradikce a ta souvislost se ukáže. Na Novinkách byl v pondělí rozhovor s učitelem mediální výchovy na pražském Gymnáziu Na Zatlance Michalem Kaderkou. Uvádí tam, že mediální výchovy je buď málo, nebo se dělá špatně, a říká, cituji: ‚Přišla srážka s realitou, konkrétně po vypuknutí konfliktu na Ukrajině. Lidé byli zmatení, valily se na ně ze všech stran protichůdné informace a nevěděli, co je pravda a co lež. Evidentně nezaspala jen česká společnost, dezinformace sehrály důležitou roli i v případě brexitu nebo amerických voleb. V plné síle se totiž ukázalo, jak dezinformace a úroveň mediální gramotnosti může ovlivnit i vývoj společnosti.‘ Tyhle věty lze vykládat dvěma různými způsoby,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Rád by se přiklonil k výkladu, že jediný způsob, jak rozeznat a detekovat manipulaci a lež v médiích, je být natolik informován a mediálně i občansky gramotný, mít zvládnuté historické souvislosti a základní psychologické i sociologické znalosti, aby bylo možné s mediální informací pracovat gramotně, to znamená kriticky. „To je jediná šance, jak se nenechat zmanipulovat médii. Potud bych s panem Kaderkou určitě souhlasil. Ale jeho apodiktické vyjádření o tom, jak dezinformace ovlivnily brexit nebo americké volby, tak to už jsme jinde. To už jsme na půdě konspirace, protože pan Kaderka se nikterak nezatěžuje tím, aby dokázal, jakým způsobem dezinformace ovlivnily brexit nebo americké volby. Prostě převzal nějakou mediální floskuli, kterých jsou mainstreamová média plná, a staví na tom, což už je trošinku problém, který pak mám s tím, abych důvěřoval ostatním vyjádřením tohoto pána, který se staví jako zastánce mediální výchovy.,“ podotýká mediální odborník.
Drahoše prosazovala Česká televize a Zemana Parlamentní listy
Jako velkého propagátora mediální výchovy ho mrzí, že když se mluví o mediální výchově, tak se zároveň pracuje s neověřenými, nepodloženými floskulemi a vlastně dezinformacemi. „Proti dezinformacím se bojuje dalšími dezinformacemi. A to je špatně. Pan Kaderka si nebere servítky ani dál, cituji: ‚Zkuste si učit mediální výchovu v zemi, kde politici běžně sdílejí dezinformace. Nedávné rozdělení společnosti v linii Drahoš–Zeman můžete vidět i ve válečné frontě, kdo je více naivní – zda diváci České televize, nebo čtenáři Parlamentních listů.‘ Přiznám, že jsem tohle moc nepochopil. Nebo jsem to pochopil a je mi z toho velmi smutno. Protože to pak znamená, že pan Kaderka naprosto natvrdo prohlašuje, že Drahoše prosazovala Česká televize a Zemana prosazovaly Parlamentní listy. Anebo že ti chytří se dívají na Českou televizi a ti, co čtou Parlamentní listy, jsou hloupí,“ žasne Petr Žantovský nad uvažováním středoškolského kantora.
Ing. Miloš Zeman
„Tvrzení, že politici sdílejí dezinformace, jen tak nastřelit, aniž by uvedl jeden jediný příklad, je velmi zbabělé, velmi slabé a nesprávné pro jakoukoli věcnou diskusi, nikoli jenom ideologickou. Pokud bychom se drželi idejí lidí, jako je pan Kaderka, tak se s mediální výchovou nikam nedostaneme. Ještě od něj zazněla docela zajímavá věta, že široká veřejnost vnímá mediální výchovu jako předmět, kde dětem učitel sděluje, co je pravda. Tak to mi připadá jako hodně silný výrok. Co je pravda, neposoudí ani jeden učitel, ani názor veřejnosti, ani nikdo. Pravda je fenomén, kterým si lámou hlavu filozofové několik tisíc let lidských dějin a nikdo na to ještě nepřišel. Někdo si místo ní dosazuje slovo Bůh, Alláh nebo Buddha nebo Jehova nebo kdokoli další. Ale tvrdit, že podle veřejnosti nějaký učitel sděluje dětem ve škole, co je pravda, mi přijde jako opravdu velmi hloupá věta. Možná jedna z nejhloupějších z celého týdne,“ domnívá se mediální analytik.
Studenty bude o demokracii školit Marek Wollner a Bakalova parta
Tato hloupá věta ale trefně uvádí závěrečné téma, které se týká materiálu, jenž poslední lednové úterý zveřejnil think-tank Evropské hodnoty. „Není to sice z tohoto týdne, ale ještě jsme o tom nemluvili a úzce to souvisí s materiálem, z něhož jsem před chvilkou citoval. Evropské hodnoty tedy po prezidentských volbách vydaly prohlášení, v němž stojí takové pěkné věty, například: ‚Nechceme, aby v českém veřejném prostoru vítězili dezinformátoři a extremisté.‘ Dále uvádějí: ‚Chceme bránit demokracii proti kolaborantům, dezinformátorům a extremistům.‘ Tak to je skutečně slovník padesátých let, kdy se ukazovalo na lidi a říkalo se: ‚Tohle je kolaborant, tohle je vlastizrádce, tohle je přisluhovač Západu, tohle je ztroskotanec a zkrachovanec.“ Myslím si, že Evropské hodnoty se velice obnažují, jakou metodikou pracují, jak uvažují a o co jim jde. Samozřejmě že jim nejde o žádnou demokracii, jde jim jenom o podíl na moci s jinými, kteří je platí a kteří je motivují,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Think-tank v materiálu informuje, že začíná se vzdělávacím programem s názvem „Žiju v demokracii“. „Ten program údajně spočívá v tom, že příslušníci Evropských hodnot vyjíždějí do českých regionů diskutovat zejména s mladými lidmi o důležitosti zodpovědného občanství pro tvorbu a udržení liberálně demokratických principů. V prohlášení se také píše, že program ‚Žiju v demokracii‘ je připraven ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a s Evropským parlamentem. K tomu se ještě vrátím. Ale teď se podívám o pár řádek toho textu níže a koho tam nevidím, kdo bude školit mladé lidi o té demokracii? Marek Wollner, šéfreportér České televize. Silvie Lauder, redaktorka Bakalova týdeníku Respekt. Josef Pazderka, zástupce šéfredaktora Bakalova webu Aktuálně.cz. Filip Horký, novinář a moderátor Bakalovy DVTV. Myslím si, že už tahle informace o něčem vypovídá,“ míní mediální odborník.
Valachová by měla odvrátit podezření, že zašantročila peníze
Vrací se k informaci, že program je připraven ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. „Předpokládám, že tenhle program bude dražší než sto tisíc korun, a předpokládám, že spadá do zákona o veřejných zakázkách, a předpokládám, že Ministerstvo školství vedené ještě nedávno sociální demokratkou paní Valachovou vypsalo veřejné řízení na to, aby se mohly přihlásit různé vzdělávací a osvětové organizace, aby se mohly zúčastnit programu, který bude tímto způsobem školit studenty druhých a třetích ročníků středních škol o demokracii. To doufám, že se stalo. A vyzývám tímto paní Valachovou, nebo toho, kdo byl v té době ministrem, určitě to nebyl stávající ministr školství Robert Plaga, tím jsem si jistý, protože taková aktivita se nějakou dobu připravuje, aby zveřejnil, kdy a jak byl tendr vypsán, definován či termínován, podle jakých kritérií se vybíral vítěz a jak se vítězem stal právě think-tank Evropské hodnoty,“ obrací se Petr Žantovský na exministryni školství.
Také by ho zajímalo, kolik peněz Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Evropským hodnotám za plnění tohoto programu dává. „Myslím, že to spadá pod paragrafy zákona o svobodném přístupu k informacím, které by nám měly poskytovat orgány veřejné správy, a na to by měla padnout jasná a konkrétní odpověď ze strany Ministerstva školství. Jinak se vystaví oprávněnému podezření, že došlo k nějakému zašantročení veřejných peněz ve prospěch v podstatě soukromého podniku zvaného Evropské hodnoty, mimo dohled veřejných očí, které to všechno financují ze svých daní,“ dodává mediální analytik. Na spolupráci rezortu školství s Evropskými hodnotami je pikantní, že ředitelem tohoto think-tanku se nově stal dosavadní zástupce Jakub Janda, který získal proslulost jako pornoherec z filmů pro gaye, což proškolování studentů druhých a třetích ročníků středních škol dodává z hlediska výchovy nevšední rozměr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
