Před dvěma roky proletěl sluneční soustavou záhadný mezihvězdný objekt neobvyklého doutníkového tvaru. Astronomové ho pojmenovali ʻOumuamua a vyslovili několik domněnek, oč se vlastně jedná. Podle článku publikovaného v časopise The Astrophysical Journal Letters může jít o mimozemskou technologii. Nové poznatky rozebírá web Interesting Engineering.
Nová studie zpochybňuje dosavadní vysvětlení, že ʻOumuamua je těleso, které vzniklo přirozenou cestou. Většina vědců však přesto pochybuje o tom, že by se mohlo jednat o objekt vytvořený mimozemskou civilizací, uvádí web Space.com.
Záhadná ʻOumuamua
Jednou z největších záhad je skutečnost, že ʻOumuamua během svého průletu zvyšovala rychlost, jako by na ní působila nějaká vnější síla. Proto se objevily hypotézy, že by se mohlo jednat o mimozemskou technologii, využívající k pohonu sluneční záření. Hlavním zastáncem této myšlenky byl astrofyzik z Harvardské univerzity Avi Loeb.
Řada odborníků je však přesvědčena o tom, že objekt zrychlil kvůli přírodním silám. Jedna z teorií tvrdí, že ʻOumuamua je vodíkový ledovec. Působením slunečního záření došlo k uvolnění vodíku z povrchu, což fungovalo jako raketový motor – proto těleso zvýšilo svou rychlost. Autory této hypotézy jsou vědci Darryl Seligman a Gregory Laughlin.
Loeb spolu s korejským astrofyzikem Thiemem Hoangem jsou však ve své práci přesvědčeni o tom, že myšlenka „vodíkového pohonu“ v reálném světě nemůže fungovat. Pokud by měli pravdu, znamenalo by to, že nelze zcela vyloučit možnost, že naší sluneční soustavou proletěl výtvor mimozemšťanů.
Byla to kometa, nebo kosmická loď?
ʻOumuamua v mnoha směrech působila jako kometa, ale postrádala klasický ohon, tvořený plynem a prachovými částicemi, uvolněnými působením Slunce. Tento proces mění trajektorii komety podobným způsobem, jako pomalý raketový motor, uvádí Seligman. Je přesvědčen, že „V závislosti na tom, která část objektu emituje plyn, může tento proces kometu urychlovat.“
Loeb a Hoang ale tvrdí, že vodíková kometa prostě nemůže existovat. Komety totiž vznikají tak, že se v prostoru srazí ledová zrnka prachu. Ta se pak hromadí se do větších shluků, které se spojují dohromady jako několik sněhových koulí, až vznikne kompletní těleso.
Jádro sporu tkví v tom, že i v nejchladnějších oblastech vesmíru jsou okolní hvězdy schopné zahřát malé kousky pevného vodíku dříve, než se stihnou shluknout a vytvořit kometu této velikosti. Vodíkové ledovce jsou dle mínění Loeba a Hoanga odkázány ke zkáze. Dle jejich závěrů prostě není ani teoreticky možné, aby kometa dlouhá 400 až 800 metrů doputovala vesmírem až k naší soustavě.
