Místo, které spojilo národnosti, vyznání i protivníky
Tentokrát je před námi tradiční dušičková procházka po hřbitově. Míříme do Olomouce - Černovíra. První hřbitov, poblíž vstupu do areálu farmaceutické továrny je, jak bývá zvykem v těchto dnech, hodně navštěvovaný a ozdobený. Za ním se u vedlejší slepé cesty ukrývá ten druhý, velký a opuštěný.
Z náhrobků tu mnoho nezůstalo, po dlouhých řadách litinových křížů zbyly jen podstavce. V centrální otevřené kapli podobné altánu vidíme tři svíčky. Na dobové fotografii na panelu před vstupem do hřbitova si můžeme všimnout zástupů uniformovaných mužů, kteří stojí ve špalíru ve sněhu u cesty ke kapli. Snímek připomíná okamžik, kdy místo v prosinci roku 1917 navštívil poslední rakouský císař Karel I.
Vojenský hřbitov byl poblíž vojenské nemocnice v Klášterním Hradisku založen v roce 1869. První pohřeb se na něm konal 4. listopadu toho roku. Nejvíce byl ovšem využíván v době první světové války, kdy vojenskou nemocnici v Olomouci doplnila ještě řada lazaretů.
Za branou po pravé straně je na tyčce u země umístěna cedulka označující skupinu H. V ní je pohřbeno, jak se tu píše, v devadesáti hrobech sto osmdesát vojáků původem z Bukoviny, Moravy, Čech, Slezska, Dolních a Horních Rakous, Hercegoviny, Uher, Istrie, Bosny, Ruského Polska, Přímoří, Tyrol a Korutan. V Černovíře byli pohřbíváni příslušníci různých konfesí, mezi nimi katolíci, pravoslavní i židé.
„Olomouc byla za první světové války nemocničním a vojenským městem. Dvacetitisícovým městem prošlo kolem půl milionu nemocných. Tři procenta vojáků, kteří zemřeli, jsou tady,“ říká náš průvodce – amatérský badatel Jaroslav Hudský, povoláním učitel v Chomoutově. Je členem spolku Signum belli 1914: „Jsme taková parta nadšenců, kteří se potkali právě na hřbitově v Černovíře, a vrhli jsme se na hledání a získávání důležitých informací o vojácích, kteří bojovali v Rakousko-uherské armádě do roku 1918 a byli ze zemí Koruny české. Nejde o legionáře, ale o ten zbytek. Máme takový dojem, že na ně se potom trochu zapomnělo,“ vysvětluje Jaroslav Hudský.
S ním přecházíme pár metrů od kaple křesťanské k muslimskému pavilonu. Obklopují jej řady kamenných desek zasazených do země, na nichž už ovšem chybí nápisy, které by umožnily identifikovat pohřbené. Podle tabule u vchodu tu bylo 65 náhrobků, z nichž zbylo 54. Uprostřed pavilonku s kopulí stojí zašpičatělý pomník. „Před dvěma lety přijel profesor istanbulské univerzity a řekl mi, že ten střed má symbolizovat minaret,“ říká náš průvodce a vysvětluje, že nápis připomínající ornament je vzkazem určeným pohřbeným od tehdejšího panovníka. Pod ním si můžeme všimnout nápisu německého, který v překladu říká: „Přišli jsme z velké dálky bojovat, vítězit, umírat.“
„Stejně jako v křesťanských částech jsou tu pohřbeni muslimští vojáci, kteří bojovali jak na straně Rakouska-Uherska a Německa, tak na straně opačné. V tomto případě to v drtivé většině byla ruská armáda. Takže nejenom v části křesťanské mohou být pohřbeni protivníci v jednom hrobě, i tady leží muslimové z obou stran konfliktu“ upozorňuje Jaroslav Hudský.
Jak se můžeme dočíst v kapitole Hřbitovy na předměstích od Milana Ticháka v knize Olomoucké hřbitovy a kolumbária, pohřebiště sloužilo i v době druhé světové války, kdy sem byli pohřbíváni příslušníci Wehrmachtu. Ostatky amerických letců z druhé světové války odtud pak byly převezeny do Francie a těla příslušníků sovětské armády na hřbitov v Olomouci - Neředíně.
S Jaroslavem Hudským pokračujeme od muslimské části v cestě dál směrem k márnici, vidíme několik staletých náhrobků z Velké války s čitelnými nápisy a v jednom případě i fotografie. Přecházíme k novější části. „Je to poznat i podle náhrobků Tady jsou hroby vojáků, kteří zemřeli v meziválečném období a ti, kteří sloužili v armádě po roce 1945. Jeden z nejzachovalejších náhrobků tady je hrob generála Kroupy. To byl voják, který přešel do československé z rakouskouherské armády, kde měl hodnost polního podmaršálka. Tady je třeba hrob pilota RAF, který zahynul podruhé světové válce při cvičném letu v Praze, tady vpravo je zase pohřben podporučík legionář, který padl ve Francii….
Já jsem přepisoval knihu pohřbených, takže víme přesně, ve kterém hrobě kdo leží, jak se jmenuje, z které je jednotky, kdy byl zraněn. Když přepisujete více než tři tisíce dvě stě jmen, a zjistíte, že na štědrý den několik desítek lidí zemřelo… Mladí kluci ve věku osmnáct až dvacet let nebo na druhou stranu tatíci od rodin… Pak ta procházka už je trochu osobní. Už to není jenom to, že mě to zajímá. Chtěl bych, aby se na to nezapomnělo, aby se z toho hřbitova nestala nějaká džungle, jak to bylo před lety. Hřbitov má být místo kde je klid a pokoj,“ říká u konce procházky náš průvodce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
