LN: Říkáte, že ČT musí dostat pod kontrolu své finance. Jak?
Způsoby jsou dva. Buď ušetříte zhruba 300 až 400 milionů, což si myslím, že je v silách ČT, nebo se rozpočet bude muset brzy dotovat z veřejných prostředků či státního rozpočtu. Zvyšování televizních poplatků je politicky neprůchozí, proto je otázkou převedení poplatků na jinou bázi, než je úhrada za televizní přístroj.
O šéfa ČT se utká Dvořák, Konrád, Novák, Potužník a Vinklář |
Osobně jsem pro to, že by se nejdříve mělo začít šetřit, než se případně jakkoliv začne řešit otázka poplatků. A podívat se i na další možné úspory. Nedávno schválená změna v DPH, která zvýší rozpočet ČT o půl miliardy, situaci totiž příliš neřeší, protože v prvních letech budou tyto peníze určeny především na financování přechodu na DVB-T2, jehož náklady je složité predikovat, a později je nutné tyto prostředky účelně alokovat do programu tak, aby neskončily v šedé zóně provozních nákladů.
LN: Úspory byste našel konkrétně kde?
Začít lze už lepším výběrem poplatků, ideálně společně s Českým rozhlasem, aby se ušetřily náklady. Pokud chce ČT držet svou ekonomiku v rukou, musí něco udělat s provozními náklady. Když se podíváte na areál televize, vidíte čtyři provozně drahé budovy, z nichž dvě by se měly zásadně opravit. Logicky vás proto napadne, jestli není lepší myšlenka to všechno zbourat a postavit jednu novou, provozně efektivní budovu ČT.
LN: Současný stav je podle vás neekonomický?
Pod budovou, které se říká Rohlík, objektivně ujíždí podloží. Je evidentní, že se kvůli tomu budou muset dělat poměrně rozsáhlé zásahy. Také hlavní budova, kde dnes sídlí management, je postavena neefektivně. Je obrovská. Vznikla v 60. letech a myslelo se i na obsazení televize Lidovými milicemi, proto má asi tak rozlehlé chodby, aby tam jejich členové mohli pochodovat. Do toho všeho se stavěla z azbestu, což už dnes vůbec neodpovídá hygieně práce.
Kdyby se postavila jedna velká, moderní a ekonomická budova podle dnešních energetických standardů, dokážu si představit, že by i náklady dokázala daleko lépe udržet na přijatelné úrovni. Navíc by se zlepšila vnitřní komunikace, bezpečnost a všechny řídící procesy.
LN: Co byste udělal s původním sídlem?
Využití hlavní budovy bych zadal jako veřejnou soutěž architektům. Každopádně bych se přimlouval za její zmenšení a změnu účelu užívání. Mohlo by tam být třeba muzeum televize či filmu, státní archiv, částečně sklady či něco podobného. Mohla by se i pronajmout, aby z toho ČT měla aspoň nějaké příjmy.
LN: To jsou provozní věci. Jak byste ale naložil s jednotlivými kanály ČT?
Chci odklon televize od komerce směrem ke kvalitě pořadů s větší mírou podpory české kultury. Podíváte-li se na poslední období, s výjimkou První republiky vysílá hlavně komerční seriály, zejména kriminálky. Typickým příkladem je Svět pod hlavou – jde o přepis britského vzoru do českých reálií, dnes se navíc zpeněžuje na Alza Media. K čemu pak slouží koncesionářské poplatky?
LN: Takže má mít více vlastní tvorby?
Ano. Měla by například lidem u nás přibližovat jejich historii. Říkat jim, proč slavíme státní svátky a kdo byly osobnosti, které v dějinách něco znamenaly. Vychovávat a zároveň trošku v téhle zemi utlumit „blbou náladu“. Posláním ČT přece není dělat komerci po vzoru privátních stanic, ale být jejich alternativou. Měla by se posunout k více edukativním věcem. Mně se třeba hodně líbí, jak BBC dělá dokumentární hrané filmy. To v divácích skutečně něco zanechá, taková „historie hrou“. Tohle je, myslím, ta cesta.
LN: Má tedy ČT přestat klást důraz na to, kolik diváků ji sleduje?
Říkám, že když už zvyšovat sledovanost, tak jít jinými cestami. Sledovanost vám udělají i historické seriály, na sledovanosti se podílí i lepší marketing a větší kontakt s diváky.
Další důležitou cestou je zasáhnout mladé. Vím, že je to těžké. Musíte pro ně totiž vyrobit obsah, který je zaujme, a mít toho, kdo ho vyrobí. Musíte proto najít nové talenty, ideálně mladé lidi, kteří rozumí takové tvorbě. A nejen na FAMU, ale třeba i na internetu. Musíte sledovat trendy, které tam jsou. Proto bych chtěl investovat do nových médií daleko více peněz. Chtěl bych mimo jiné vytvořit fondy pro mladé umělce a přivést je na obrazovku.
LN: Jaký formát mladé lidi přiláká?
Krátké dynamické formáty. ČT dnes naopak produkuje většinou delší stopáže. Mezi 40 a 50 minutami je však velký rozdíl. Svět je rychlejší. Výzkumy ukazují, že kratší formát znamená vyšší sledovanost. Pro střední a mladou generaci je lepší kratší formát v kombinaci s dynamikou příběhu. Největší výzvou pak je generace teenagerů s formáty ideálně do pěti minut. Když to bude vážně dobré, jsou schopni sledovat díl, který má 25 minut. Jestli chce ČT získat mladé, musí jít i touto cestou.
