Na které TV sledujete nejvíce předvolební debaty?Anketa
S velkým humbukem uzavřela na Facebooku svůj účet evropská komisařka pro spravedlnost a ochranu spotřebitelů Věra Jourová. Podle ní se tato sociální síť stala „dálnicí nenávisti“, čemuž se pak na setkání s novináři věnovala spolu s tématem boje proti nelegálnímu obsahu na internetu. „To mi přijde jako vůbec jedna z nejdůležitějších zpráv pro další vývoj našeho informačního prostředí. Paní Jourová tím upozornila veřejnost na událost, která by mohla uniknout pozornosti a podle mého soudu v brzké době velice silně ovlivní celé komunikační a informační prostředí v Evropě. Tou je jednání komise za zády členských států a abych se podržel její terminologie, tedy likvidace ‚dálnice nenávisti‘. Už v roce 2016 se sešla komise se zástupci Facebooku, Twitteru, YouTube a Microsoftu a dojednali jakýsi kodex, v němž se údajně internetové společnosti zavázaly bojovat proti projevům nenávisti na webu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zmíněné firmy dodržují kodex až tak, že uživatelé YouTube zjišťují, že z něj mizí obsahy. „Jsou gumovány obsahy často nevinného, ale politicky odlišného obsahu proti statutárně konformním politickým názorům Evropské komise. Kdo je uživatelem Googlu zase zjišťuje, jak tento kdysi velice spolehlivý vyhledávač najednou nemůže některá fakta, osoby, události či skutečnosti najít. Prostě mizí z internetu. Samozřejmě ne fakticky, ale z těch jednotlivých prostředníků nebo z technických možností, jak se k nim dopracovat. Google ani nikdo jiný z těch prostředníků není jediný na světě a na trhu, nicméně je to docela nebezpečná situace, kdy se internet proměňuje z prostředí původně svobodného na zcenzurované. Místo toho, aby nám zjednodušoval život, jak to doposud činil na různých úrovních od vyhledávání zboží až po odbornou činnost, kdy byl velmi dobrý sluha, tak začíná být internet naším pánem a my jeho sluhou,“ poukazuje mediální analytik.
Kdo zná román 1984, ví, v jaké společnosti se ocitáme
Klíče k rozdělování informací drží Evropská komise a chystá se je uchopit ještě pevněji. „Ta efektní akce paní Jourové je toho jen takovým příznakem, aby na sebe upozornila, že také něco dělá. Mohli bychom propadnout pocitu, že toho dělá málo, že bychom se podívali na to, kolik z našich peněz dostává na platě a jiných požitcích, a na druhou misku vah položili výsledek její činnosti v Evropské komisi. A mohli bychom z toho vyvodit, že to není příliš efektivně vynaložený náklad. Tak nás paní komisařka oslňuje velkými slovy o tom, že je tady ‚dálnice nenávisti‘ a že je třeba jí čelit. Má k tomu veškerou eurokomisní platformu. Přibližně ve stejné době došlo k nastavení nových projektů, které by měly zavádět nástroje proti tzv. nezákonnému obsahu. Ze strany Evropské komise vzešel požadavek, aby vyhledávače a sociální sítě usnadnily ‚urychlené nahlašování škodlivého obsahu a umožnily tak jeho hbité odstraňování‘,“ připomíná Petr Žantovský.
Facebook a vyhledávače byly také vyzvány, aby investovaly do automatických detekčních technologií a aby zveřejnily počet a typ obdržených oznámení. „Každý, kdo četl román 1984 nebo viděl jeho filmovou adaptaci, je už doma a ví, v jaké společnosti se ocitáme. Naprosto pregnantně se společnostem, odpovědným za šíření informací a obsahů – které tam někdo třeba jen proto, že si to myslí, vkládá s důvěrou, že je budou distribuovat tak jako doposud, protože od toho jsou – ukládá povinnost detekovat tzv. ‚nežádoucí‘ obsahy, aniž by bylo jednoznačně řečeno, co to jsou ty škodlivé obsahy. Neustále se šermuje vágními formulacemi, koneckonců i v našem zákoně na ochranu před teroristickými hrozbami, který nedávno prošel legislativou, je definice nabádaní k terorismu či jeho schvalování formulována podobně dosti vágně,“ myslí si mediální odborník.
Kreslíř by musel dokazovat, že billboardem neoslavoval teroristu
V té souvislosti připomíná billboard s podobiznou Usámy bin Ládina a heslem „I já to myslím upřímně“, který před třinácti lety nechal na své náklady vylepit kreslíř Štěpán Mareš. Jeho politická recese tehdy parodovala předvolební plakát premiéra Stanislava Grosse. „Pohledem dnešního zákona a také Evropské komise by se čin dal kvalifikovat jako šíření a schvalování terorismu, nenávisti a podobných nežádoucích jevů. Pan Mareš by se musel zodpovídat patrně před nejméně policejními, ale možná i soudními orgány. A soud by se musel zabývat přesným dokazováním nebo by možná přenesl důkazní břemeno na obviněného pana Mareše, který by musel vysvětlovat, že to nemyslel jako pochvalu pana Ládina, ale jako parodii na slogan Stanislava Grosse. To je velmi nebezpečná situace. Na této jednoduché analogii je vidět, jak daleko jsme se za ta léta dostali,“ podotýká Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jde o naprosto dramaticky jiný svět, v němž lidé jako Věra Jourová panují Evropě, ačkoli je nikdy nikdo nezvolil. „Jen ji tam vyslala její vlastní partaj možná proto, aby se jí zbavila z postu ministryně, na který třeba nestačila. To nevím, to nemohu posoudit, to ať se někdo zeptá strany, která tam paní Jourovou vyslala. Každopádně ji nikdo nezvolil, ten mechanismus to neumožňuje. A tato Jourová nám nyní bude vládnout spolu s dalšími stejně nezvolenými komisaři a bude nám říkat, co smíme a nesmíme a jakým způsobem to smíme a nesmíme říkat po internetu, než přijdou i jiné komunikační cesty. Brzy se zakáže takto mluvit v hospodě. ‚Plným krokem‘, abych použil název budovatelského románu Jana Otčenáška, jsme na cestě do socialismu, nejsme-li už přímo v něm. Podle toho, co chce Evropská komise a o čem mluví Jourová, si spíš myslím, že už v něm jsme,“ soudí mediální analytik.
Velmocenský incest, díky němuž vládnou nikým nevolené struktury
Informace je pointována sdělením Evropské komise, že bude pozorně monitorovat, jak se tato opatření u vyhledávačů zavádějí. „A varovala, že pokud se ukáže, že dané kroky váznou, tak na jaře příštího roku sáhne k legislativním opatřením. Pokud firmy, které distribuují naše informace po internetu, nebudou dostatečně aktivní a někdo jako Jourová posoudí, že váznou, tak někdo jako Jourová sáhne kolektivně k legislativním opatřením. A jsme opět u toho. Kdo má legislativní iniciativu v Evropské unii? Komise. Kdo zvolil Komisi? Nikdo. Zvolila se sama skrze parlamentní frakce v Evropském parlamentu, kdy jeden komisař je schvalován a grilován jinými komisaři. To je takový velmocenský incest, kvůli němuž nikým nevolené struktury rozhodují o životech milionů lidí v Evropě. Na jaře příštího roku přijde evropská směrnice o regulaci internetových obsahů, v níž bude zatraceně vehementně vyžadováno její plnění a včlenění do legislativy jednotlivých členských zemí. A to je jedna z velmi rychlých cest ke konci Evropské unie,“ tuší Petr Žantovský.
O jedné z cest ke konci Evropské unie pojednává i druhé dnešní téma. „Už dvakrát jsem tu nadával na Novinky, že publikují nesmysly pánů Mitrofanova a Pehe, ale tentokrát bych chtěl naopak Právo a Novinky vyzdvihnout za článek ze středy. Sepsal ho pan Matěj Široký, který vystudoval techniku v Brně a filozofii ve Francii, věnuje se filozofii a francouzské realitě. V článku s titulkem ‚Spojené státy evropské aneb Evropa podle Macrona‘ rozebírá Macronův nedávný projev na půdě pařížské Sorbonny. Nezabýval bych se jedním článkem samostatně, kdyby nebyl tak přesný, komplexní a pregnantní jako právě článek pana Matěje Širokého. Pár věcí bych z něj zacitoval, protože bych je nechtěl parafrázovat, abych nepoškodil logiku jeho uvažování, která je obdivuhodná. Tenhle článek bych navrhl, pokud by taková hitparáda existovala, na hit dosavadní podzimní sezony, protože nic lepšího na toto téma jsem v poslední době nečetl,“ přiznává mediální odborník.
Vůbec nikdo nemohl tušit, do jaké Evropy se za pětadvacet let dostaneme
Matěj Široký zmiňuje Macronova slova, že současný obraz EU není lichotivý, což je hlavně kvůli politikům, kteří prezentují Brusel jako byrokratickou mašinu, navíc často rozbitou. Kromě toho jsme se prý také nechali vlákat na cestu pochybností o smyslu Evropy. „To je Macronovo expozé a na ně navazují jím navrhované kroky. Spolu s panem Širokým si je dovolím ocitovat, protože stojí nejen za drobný komentář, ale hlavně za neustálé opakování. Měli bychom si tyto věci neustále meldovat, protože opakování je matka moudrosti, abychom nezapomínali na to, že všechny tyto hrozby nám buší na dveře stejně jako Jourová a její regulační aktivity vůči internetu a regulační aktivity Evropské komise. Všechny ty věci, které z Macronova projevu rozebíral pan Široký, jsou cestami k likvidaci Evropské unie, tedy toho, do čeho jsme se chtěli všichni dobrovolně vracet po roce 1990,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vzpomíná, že tehdy nebylo v zemi častěji opakované sousloví než „zpátky do Evropy“ a že by se našlo jen málo lidí, kdo s tím nesouhlasili. „Ale málokdo si uvědomoval, co ta tehdejší Evropa je. Hlavně vůbec nikdo nemohl tušit, do jaké Evropy se za pětadvacet let dostaneme. Ale pojďme k návrhům pana prezidenta Macrona. Fond evropské obrany. Mluvili jsme o něm minule, to je takové to evropské ministerstvo války, jakási protiváha NATO a zároveň ruskému vojenskému potenciálu. Francouzský prezident velmi přesně říká, co by měl fond dělat. Cituji: ‚regulovat armádní zakázky jednotlivých států‘. O co tady jde? No o armádní zakázky, tedy o peníze, jak jsem říkal minule. A máme to tady i z úst jednoho z dominantních politiků současné Evropské unie. Dále Macron chce vznik evropské Akademie informačních služeb, která by podpořila společný boj proti terorismu. A k tomu evropský soudní tribunál proti organizovanému zločinu a terorismu,“ vyjmenovává mediální analytik.
Souhlas s referendem na Krymu může být propagací terorismu
Ale ani Emmanuel Macron nespecifikuje, co to je terorismus. „Je terorismus, když šílený Američan začne pálit do účastníků koncertu a má k tomu jako důvod svoji duševní chorobu nebo pomatení? To je zločin pomatence, nemocného člověka, který samozřejmě není omluvitelný, ale terorismus to pravděpodobně není. Terorismus je organizovaná aktivita lidí, kteří chtějí docílit nějaké změny mocenské, politické, ekonomické a jako prostředek jim poslouží nějaká násilná aktivita, to nepochybně terorismus je. Nepochybně je to Bataclan a spousta podobných akcí, k nimž se často hlásí Islámský stát. Ale potíž je v tom, že i v té naší legislativní diskusi, kterou jsem prve zmínil, se mluví i o dalších věcech. Občas se objeví úsloví ‚státní terorismus‘. Například někdejší prezident Spojených států Obama – po něm to papouškovala řada západních politiků – prohlásil, že akt svobodného referenda na Krymu byl aktem státního terorismu Ruska vůči suverénní Ukrajině,“ poznamenává Petr Žantovský.
Nechce se zabývat rozborem kauzy Krym a tamního referenda, ale jde mu o onen státní terorismus. „Takže když někdo v tuto chvíli řekne, že to nebyl státní terorismus, ale byla to vůle obyvatel Krymu, většinou ruskojazyčných, tak se tedy dopouští propagace a šíření teroristických myšlenek, jako by podporoval akt státního terorismu konaný ze strany Ruské federace. To jsou všechno velmi nebezpečné případy, které nás mohou čekat ve chvíli, kdy dojde na Macronovy nápady vzniku této v podstatě evropské zpravodajské služby, evropské CIA, a k tomu evropský soudní tribunál, který bude řešit výsledky činnosti této evropské CIA. To je další krok směrem ke studené válce a směrem k totalitě. Macron ve svých návrzích pokračuje novým úřadem evropského azylu pro řešení migrační vlny,“ pokračuje ve výčtu mediální odborník.
V Macronově projevu chybělo už jen znárodňování a kolektivizace vesnice
V něm nechybí ani nově zřízená policie střežící evropské hranice, také by se měl vytvořit nový regulátor společného energetického trhu. „V návaznosti na předchozí předmacronovské eurounijní nesmysly pan prezident Macron nabízí novou evropskou autoritu. Tedy úřad, který by kontroval sjednocení fiskálního a sociálního evropského prostředí. Jde o vytvoření bankovního a fiskálního paktu i daňové rovnosti v členských zemích minimálně v té tzv. rychlejší části. Úsilí o fiskální a bankovní unii sledujeme několik let. Macron tedy navrhuje úřad, který by ji zajišťoval, ačkoli jsme se neshodli na tom, že k ní dojde. Ale Macron už ví, že bude úřad, který to bude zajišťovat, kontrolovat a sankcionovat. Nu a také pan prezident Macron navrhuje rozšířit stávající francouzskou daň z bankovních transakcí na celou Evropu. A také je podle něj potřebné zavést společnou daň na uhlí a nové všeobecné zdanění firem,“ dodává Petr Žantovský.
Domnívá se proto, že každý, kdo si až doteď myslel, že žije v kapitalismu, už pochopil, že v kapitalismu nežije, ale žije v socialismu. „Tedy pan Macron žije v socialismu nebo alespoň jeho uvažování je ryze socialistické. Už chybí jenom znárodňování a kolektivizace vesnice, všechno ostatní tam je. Souběžně s tím jdou sankce, hrozby, je tam policejní i soudní motyka nad hlavou. Všechno, co známe z padesátých let, chce Macron v Evropě zavádět. Jistě se mu dostane značného sluchu v Evropské unii, protože jde o věci, s nimiž souzní bruselští byrokraté dlouhá léta, a tak jim to hraje do not. Pan Široký v článku konstatuje, že Macron de facto navrhuje snížit bruselskou byrokracii tím, že se založí ještě více nových úřadů, že chce zefektivnit ekonomiku tím, že se zvýší všeobecné zdanění, což ekonomiku vždy v historii brzdilo, že se zvýší důvěra v evropské instituce tím, že se vytvoří další důvody k nedůvěře v tyto instituce. Tak to je konečně jasné slovo, které říká, že Evropská unie je na konci,“ chválí mediální analytik.
Spíš než spojené evropské státy čekejme dobu rozpadu Unie
„Přirozený proces není možné ničím násilně ovlivnit. Tím méně nařízeními nebo opatřeními. A tak nemusí být pětiletka 2019–2024 vůbec cestou ke spojeným evropským státům, ale naopak dobou rozpadu Unie,“ píše autor v závěru článku. „Možná je pan Široký ještě velký optimista, možná to nastane o něco dříve, protože k tomu přispěje nejen další pokračování migrační krize, ale i důvody, o nichž ještě nevíme, že přijdou. Rovněž nevíme, jak dopadnou jednotlivé vnitropolitické záležitosti. Nevíme, jak dopadnou české volby, jak rakouské, je tu mnoho neznámých. Víme, jak dopadly německé volby, a víme, že v nich prohrála Merkelová. Bude sice kancléřkou a tváří se jako vítězka, ale se svou politikou prohrála. Nedokázala v žádném případě odůvodnit evropskou politiku, která je pro Německo stejně nebezpečná jako pro všechny jiné státy, ať jsou tzv. rychlejší, nebo pomalejší, ať jsou, nebo nejsou v eurozóně. Takže dnes je to jednička sedmnáctkrát podtržená pro Právo, Novinky a pana Matěje Širokého,“ hodnotí Petr Žantovský.
Poslední glosu směřuje k České televizi a tématu stěhování části výrobních kapacit ze Škody Auto Mladá Boleslav do Německa tak, jak to údajně vyžadují wolfsburští odboráři a jak se původně říkalo, že to plánuje i vedení koncernu VW. „Mezitím nás spousta lidí uvnitř i vně problému ujišťovala o tom, že tak to není, dokonce z Wolfsburgu přišla proklamace, že naopak mají rádi Škodovku a váží si toho, jak se v Mladé Boleslavi daří. Docela dobře to vyjádřil pan Kulhánek, bývalý předseda představenstva Škody Auto, ve čtvrtek v Událostech, komentářích na stejné téma, když říkal, že si nedovede představit hospodáře, který zabije slepici, která nese zlatá vejce. To nedává smysl v logice normálního tržního hospodářství, ale já opravdu nevím, jakou logikou se řídí německá ekonomika či koncern VW, takže neumím posoudit, jestli tahle logicky znějící analogie je uplatnitelná na danou situaci,“ upozorňuje mediální odborník.
Podivuhodný výběr hosta k možnému stěhování výroby škodovek
K tomuto tématu ve veřejnoprávní televizi se ale vrací kvůli tomu, jakého hosta si k němu ČT pozvala. „Hovořil po telefonu a byl představen jako autobloger Jan Blažek. Tak jsem se zamyslel nad tím, proč se vyjadřuje k záležitosti stěhování části výroby z jedné fabriky do druhé a k zájmu odborových organizací jedné či druhé části koncernu člověk, který se nazývá autobloger. Tak jsem se podíval, kdo je Jan Blažek, autobloger. Našel jsem si, že to je člověk, který před rokem a kousek odešel ze čtrnáctideníku Auto 7, který několik let vedl. Na své stránce o sobě píše, že je sedmnáct let v branži automobilové publicistiky, řídil přes pět tisíc aut a ujel milion kilometrů. To je zřejmě kvalifikace pro to, aby v České televizi komentoval odborářské spory mezi Wolfsburgem a Mladou Boleslaví, aby komentoval vnitropodnikové záležitosti v podstatě manažerské,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz s údivem Petr Žantovský.
Na svém blogu i v jiných svých publicistických aktivitách Jan Blažek totiž vesměs uvádí, že pro něj je podstatné samotné auto, jímž se důkladně zabývá. „Nikde jsem nenašel ani slovo o tom, že by se vyznal v managementu automobilky nebo v odborových záležitostech zaměstnanců automobilky a že by tedy byl schopen mluvit o těchto záležitostech seriózně do České televize. To v žádném případě nezazlívám autoblogerovi panu Blažkovi. U něj mě jen pobavil novotvar, kdy se novinář, který píše o autech, nazývá autobloger. Když bude psát o kytarách, bude kytarobloger? Ale to je spíš poznámka na okraj. Moje nejdůležitější glosa je k té odbornosti. Pan Blažek je jistě se svými najetými kilometry a auty odborníkem na to, jak se auto řídí a jaké má vlastnosti, asi dokáže poznat auto s dobrými od auta se špatnými jízdními vlastnostmi, pro ten účel je jeho užití, to nerozporuji. Ale proč člověka tohoto typu zve Česká televize do debaty o manažerských a odborových záležitostech mezi jednotlivými podniky toho koncernu?“ ptá se mediální analytik.
Až bude tématem regulace prostituce, pozve si ČT pasáka
Napadlo ho také, že by důvodem nemusela být jeho odbornost, ale to, že se svým autoblogem, který vydává na internetu, přešel pod Echo24. „To je podnik vedený panem Balšínkem, který odešel od pana Babiše. Tím pádem nepřítel mého nepřítele je můj přítel, takže se pan Balšínek a jeho aktivity mohou těšit v České televizi jisté přízni, když si udělal trafiku z toho, že okopává kotníky Českou televizí nenáviděného Andreje Babiše. Může to být takhle konstruováno, ale třeba je to jen konspirační teorie, nevím. Může to být píárko na poměrně mladý blog pana Blažka a jeho odborně ekonomické aktivity. Ale také si říkám, když Česká televize rozhoduje o výběru svých hostů takhle, tak až se bude probírat téma myslivost, tak předpokládám, že by měla pozvat výrobce patron jako hlavního odborníka. Otázky myslivosti objektivně posoudí ten, kdo vyrábí patrony a má zájem na jejich prodeji,“ ironicky podotýká Petr Žantovský.
A trochu jízlivě přidává, že až bude tématem regulace prostituce, tak hlavním pozvaným odborníkem bude pasák nebo bordelmamá, protože to zevnitř dobře znají. „Rozeznají dobrou prostitutku od špatné prostitutky, takže by se na téma věcí vztahujících se třeba k legislativní regulaci tohoto řemesla měli vyjadřovat takto disponovaní odborníci. Zato když se nastolí téma kultury, tak tam může sedět kdokoli, protože v české zemi všichni rozumí politice, fotbalu a kultuře. To, že o kultuře může mluvit kdokoli, bylo hezky vidět v pořadu Souvislosti Jana Pokorného, kde se většina pozvaných vyjadřovala o kultuře tak neobyčejně originálně a ‚zasvěceně‘, že jsem si opravdu připomněl to, že ke kultuře se asi může vyjádřit úplně každý, protože té rozumí každý. Hlavně cokoli o ní řeknete, tak je pravda, jak nás poučil už Warhol kdysi dávno, a tím pádem je úplně jedno, co k ní řeknete. Hlavně že něco řeknete a jste na obrazovce. A to je vlastně jediný cíl toho všeho,“ uzavírá mediální odborník.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
