Konspirační teorie o přistání Apolla

Přistávací modul Apollo 11 fotografovaný v roce 2009 ze sondy LRO

Konspirační teorie o přistání Apolla vznikly v 70. letech 20. století a tvrdily, že přistání na Měsíci v rámci programu Apollo byl podvod – ať už kompletně, nebo jen z části. Tento názor, který inicioval především Bill Kaysing svou knihou We Never Went to the Moon v roce 1974, se stal velmi populárním. Podle průzkumu veřejného mínění si v roce 1999 6 % Američanů myslelo, že přistání byl podvrh.

Zdůvodnění teorií

Obvykle se konspirační teorie opírají o následující argumenty:

• Záření Van Allenových pásů je smrtící a zabilo by posádku (všechny dnešní družice s lidskou posádkou létají pod nimi).
• Americká vlajka na záběrech povlává, jako by se o ni opíral vítr, přičemž na Měsíci je vakuum.
• Stopy astronautů jsou ostré, jako by se otiskly do vlhké hmoty.
• Na fotografiích Měsíce jsou různoběžné stíny jakoby od studiových světel.
• Konec obzoru je ostrý, jako by po pár metrech končil.
• Na fotografiích nejsou vidět hvězdy.
• NASA (údajně záměrně) zničila záznamy telemetrie programu Apollo.

Vyvracení teorií

Tehdejší Sovětský svaz monitoroval všechny mise Apollo a byl „plně vybaven nejnovějším zařízením pro shromažďování zpravodajských informací a sledování“. Vasilij Mišin v rozhovoru pro článek „The Moon Program That Faltered“ popisoval, jak sovětský program Měsíce po přistání Apolla postupně zanikal. Mise sledovaly pomocí radarů i další země. Radiové přenosy z misí byly sledovány i radioamatéry. Přinesené vzorky hornin z Měsíce obsahují stopy dlouhodobého vystavení slunečního větru a zásahů mikrometeority, umělá příprava takovýchto hornin by byla mimořádně náročná a nákladná, popř. zcela nemožná.

Bořiči mýtů

Otázce se rozsáhle věnoval populárně-naučný seriál Bořiči mýtů. Demonstrátoři provedli pokusy, simulující jednotlivé mýty z konspiračních teorií:

• Pokus se stíny ukázal, že stíny nejsou rovnoběžné, pokud jsou vrženy na svah (a nikoliv na rovnou plochu).
• Pokus s postavou (Buzz Aldrin) ve stínu lunárního modulu ukázal, že světlo odražené od povrchu Měsíce postavu dostatečně osvítí, aby byla na snímku vidět.
• Pokus s vlajkou ukázal, že vlajka, s níž člověk pohne ve vakuu, vlaje mnohem více a déle, než vlaje ve vzduchu, který vlnění vlajky tlumí (brzdí).
• Pokus s prachem ve vakuové komoře ukázal, že ostrý jemný prach ve vakuu uchovává otisky stejně, jak to je ukázáno na fotografiích z měsíčních misí.
• Pokus ve vakuové komoře dokázal, že pírko i kladivo ve vakuu padají stejnou rychlostí (je vyloučen odpor vzduchu), a proto dopadnou na zem současně.
• Pokus, při kterém byla simulována malá měsíční gravitace, dokázal, že pohyby astronautů v malé gravitaci byly autentické (využito letadlo firmy Zero Gravity Corporation, které letí po parabolické křivce a tím simuluje sníženou gravitaci).
• Pokus s laserem ukázal, že pokud je laserem zasažen povrch Měsíce, není detekován zpětný odraz, zatímco při zásahu odražeče zanechaného misemi Apollo na povrchu Měsíce, je potvrzeno zachycení odrazu (využita Apache Point Observatory v Novém Mexiku).
• Od povrchu Měsíce se odráží tak velké množství světla, že to „přesvítí“ hvězdy, podobně jako na Zemi (ve dne hvězdy nelze vidět).

Van Allenovy pásy

Radiace Van Allenových pásů je sice člověku nebezpečná, ale astronauti jí byli vystaveni jen v omezené míře, a celková dávka radiace, již během své mise absorbovali (včetně ozáření z jiných zdrojů jimž byli během letu vystaveni), byla výrazně nižší než maximální roční hodnota povolená bezpečnostními předpisy Spojených států pro osoby pracující s radioaktivními materiály. Radiace byla z větší části odstíněna hliníkovým pláštěm plavidla, trajektorie letu Van Allenovými pásy byla vybrána s ohledem na co nejmenší radiační exposici posádky (úroveň radiace v pásech není homogenní) a průlet jimi trval pouze okolo čtyř hodin.

Fotografie míst přistání

V roce 2009 vyfotografovala americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter přistávací místa misí Apollo, na kterých jsou patrné části měsíčních modulů a vědeckých přístrojů zanechaných na povrchu Měsíce. Jsou patrné i vyšlapané cestičky mezi nimi. Přestože sonda je americká a její start provedla NASA, řídící středisko v Arizonské státní univerzitě má pod kontrolou nejen kameru, ale i interpretaci snímků, a je pod kontrolou mnoha akademických skupin, z nichž některé sídlí mimo spojené státy a nejsou financované americkou vládou (například Německé středisko pro letectví a kosmonautiku).

Fotografie povrchu Měsíce potvrzující přistání misí Apollo provedly i další státy:

• japonská kosmická agentura JAXA v rámci mise SELENE (sonda Kaguja v roce 2008)
• známky startu z měsíce potvrdila snímky indická sonda Čandraján-1 (v roce 2009, kamera neměla dostatečné rozlišení)
• Čína potvrdila přistání z mise Apollo dle fotografií sondy Čchang-e 2 (v roce 2012, fotografie uveřejněny nebyly)
• indická kosmická agentura vyfotografovala zbytek lunárního modulu Eagle z mise Apollo 11 sondou Čandraján-2 (2021)

Odkazy

Související články

• Ztracené pásky Apollo 11

Externí odkazy

• Byli jsme na Měsíci? – přednáška Tomáše Přibyla na YouTube
• Moon Base Clavius – stránka věnovaná vyvracení konspiračních teorií (anglicky)

Portály: kosmonautika